Na této stránce bych se vám pokusil přiblížit, jak jsme doma vyřešili bytovou situaci našich autíček.

Vše začalo příchodem druhého autíka do rodiny, kterým byl Seat  Ibiza který si pořídilo mé rodičovstvo. Krásný malinkatý žluťásek rychle zapadl a po "odtunění" (spočívalo ve vyndání sportovních pružin, díky kterým žluťásek doslova "lízal zem" a při jízdě celá posádka nadskakovala na každé nerovnosti na silnici a že je jich požehnaně, jako při jízdě na motokáře) se začala řešit jeho zázemí. Do jedno stání se dvě auta nevejdou, to je věc více než jasná, tak přišel nápad, který spočíval ve výstavbě dvojgaráže, lépe řečeno dvojpřístřešku pro naše mazlíky. Nápad jednoduchý, jen vyřešit v historii už vícekrát vyřčenou otázku "kam s ním" :) Tady nás musela nakopnout návštěva z Moravy (sestra s přítelem Daliborem) kterého osvítila...nu těžko říct co ho osvítilo, ale nápad to byl báječný. Proč nás to taky nenapadlo???! Na to jsme si dokázali celkem rychle odpovědět. V navrženém místě se totiž měa vyskytovat skalka a další pěknosti, které v tomto rajonu měla mamka naplánované. Dalibor samozřejmě nebyl až tak dopodrobna seznámen s územním plánem vydaným pro č.p. 628, tak mohl přijít s touto téměř geniální myšlenkou. Při pohledu na budoucí místo pro naše mazlíky nás tak trošku jímala hrůza

S chutí do toho a půl je hotovo. Po několikadenní akci, kdy se podařilo tyto třetihory bordelu zredukovat na skoro "plocho hory"

 mohla přijít další etapa a to realizace. Jak na této fotce není moc vidět...provedlo se vykopání základových patek pro 5 sloupů, které měly nést celé dílo. Po přeměření a "zvinglování" jsme bohužel zjistili, že jsme tak trošku mimo mísu a začlo se kutat nanovo :) Inu každé začátky jsou těžké. Abych předešel otázkám rejpalů podle čeho jsme kopali díry a chtěli dál pokračovat ve výstavbě, musím zmínit, že tomu všemu samozřejmě předcházelo velké projektování mou maličkostí. Po několika  variantách se z tiskárny vyřítil papír s výslednou podobou budoucího přístřešku. Tam co nic nevidíte :) je velmi podrobná a kvalitní projektová dokumentace, která se stala základním a velmi pevným kamenem celé akce :) Problém byl trochu s tím, zda se svěřit s našimi plány stavebnímu úřadu. Když by jsme to nenahlásili, tak by se alespoň potvrdilo, jestli máme opravdu tak milé, hodné a přátelské sousedy :) To jsme nakonec nechtěli riskovat, takže se šlo s obrázkama na úřad.....to nakonec dobře napadlo a po ohlášení drobné stavby a žádné připomínky od stav. úřadu se mohlo teď už legálně začít s výstavbou. Po vybetonování patek s kotevními železy,

které byly srovnány pomocí velmi složité a náročné techniky zapůjčené na stavbě, 

(to se povedlo téměř na výbornou) se mohla provést první parkovací zkouška. Potěšeni tím, že se nám tam autíka opravdu vejdou, jsme mohli začít

s přípravou řeziva. Rozhodli jsme se trošku zacvičit s nedotknutelnými zásobami trámů na zahradě a po jednohlasném rozhodnutí, že právě přišel jejich čas jsme se do nich pustili. Začlo období velkého měření, řezání, dlabání, broušení a pilování, které pozvolna přešlo v natírání a moření :)

Po těchto všech ztrastiplných a nekončích činostech, byly konečně připraveny všechny součástky naší stavebnice. Pozn. redakce : na obrázku pod tímto slovem není zachycen

výbuch na zahradě, nýbrž závěrečná část přípravy vazníků :)

Tohle všechno se nám za pomoci pár známých a sousedů podařilo poskládat a tím byla dokončena základní kostra celého autíčkovského obydlí a téměř skončila první etapa výstavby. Nutno

podotknout, že námi stavěný příštřešek poznáte podle hnědého nátěru. Nezaměnovat se zeleným nátěrem, to by jsme lezli do zelí sousedom :) Na tenhle krásný skelet přišlo jen už bednění z prken a papírová lepenka jako provizorní střešní krytina. Tím jsme práce pro rok 2005 ukončili

 Tady je malé ilustrační foto se žluťáskem a s částí hotové střechy.

Přes zimu se ve vývojovém centru vymejšlelo co dál. Kolem boků se vedlo hodně diskuzí, se střechou to bylo jednoduché. Nějaká ta klempířina a asfaltové šindele jako krytina. Nakonec se dohodlo, že spodní část boku bude plná, střed mřížovaný a štít opět plnej. Jako matroš se použily opět nedotknutelné zásoby, tentokrát z půdy. Dřevěné, původně zvažované, palubky nahradily plastové profily určené k obkladu fasády. Jak to dopadlo posuďte sami.

Nejdřív se nařezaly plaňky na  kříže, vše se pečlivě natřelo a už se to tam bušilo :) Teprve potom přišly na řadu plastové palubky. Hodinářská práce, dokonce i

vodováhu jsme použili :)) Nu a takhle je celkový pohled z

ulice a ze dvora i s milasem, kterému se

v novém samo moc

 líbí :)

 Nu a těďka už jen malej popis ke klempířině. Tu jsme si nakonec dělali také sami. Né že by jsme to uměli, ale chtěli jsme se pak chlubit, jak to všechno známe a zvládáme :))

 Plechy jsme vzali opět z nedotknutelných zásob, kterým jsme tímto dílem řádně pustili žilou :)

Ale na druhou stranu zas vzniklo něco, co není úplně ošklivé a plní to důležitou roli v ochraně našich mazlíků před povětrnostními vlivy :) Krytina nakonec byla z živičných pásů. To byla moc hezká, skoro až odpočinková práce.

obrázkyyyyyyy

Teďka už jen chybí dopojit svody a napojit je na dešťák (kterej je teda taky ještě třeba vykopat :( ) V plánu je ještě zakrytí mřížované výplně nějakou polykarbonátovou deskou, aby v zimě na milášky netáhlo a nefoukal sníh...a pak už snad bude zas pro tento rok hotovo.

Karcee